INSPIROVÁNO BAROKEM A MAXEM ŠVABINSKÝM

Hotel Octárna se nachází v samotném srdci historické Kroměříže, pouhých 500 metrů od hlavního náměstí. Díky své výjimečné poloze v centru města mají hosté všechny významné památky a turistické cíle doslova na dosah – většinu z nich lze pohodlně navštívit pěšky.

Celý komplex dnešní Octárny je vystavěn na bývalém konventu budov františkánského kláštera ze 17. století. Pokoje a apartmány jsou moderně a vkusně zařízené do stylu inspirovaného barokem se všemi nejmodernějšími prvky, které jsou v dnešní době v luxusních hotelových pokojích standardem. Z hlediska komfortu nabízí pokoje opravdové pohodlí i těm náročnějším hostům. Každý host ocení kvalitní spánek na pohodlných matracích, stylovou koupelnu, romantické osvětlení pokoje, nápaditě vybavený minibar, televizi s připojením na internet či relaxační křesla, ve kterých si může vychutnat knížku.

I přes charakter historické budovy je přístup bezbariérový.

Kdo byl Max Švabinský

Jeden z nejvýznamnějších českých malířů, kreslířů a grafiků se narodil 17. září 1873 v Kroměříži. Na rodném domě i na domku v areálu Octárny, kam se brzy odstěhovali jsou umístěny pamětní desky.

Již jako desetiletý vystavoval ve výkladní skříni kroměřížské lékárny své první práce a jejich prodejem pomáhal rodině. V roce 1891 vystoupil z kroměřížské reálky, kde studoval v kvintě a byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze, na které studoval do roku 1896.

V Praze se Švabinský brzy prosadil jako talentovaný kreslíř (perokresba Mládí, 1896) a malíř portrétů (Teta Máry). Ve stejném období tvořil i symbolismem inspirovaná díla jako Splynutí duší (1896) nebo triptych Touha – Pocit blaženosti – Rozkoš (1896). Ve vestibulu Zemské banky na Příkopech namaloval dvě velké kompozice s motivem české země a blahobytu. Na závěr studií krátce pobyl v Drážďanech a Paříži.

Po návratu do Prahy se začal více věnovat olejomalbě. Vznikly obrazy zachycující krajinu a přírodu v okolí vesničky Kozlov u České Třebové v proměně různých ročních období. Patří sem například Chudý kraj a U stavu (1900–1901), který se však nedochoval. Byl zničen při požáru po zemětřesení v San Francisku a zůstal jen ve formě litografie a skici. Častým námětem jeho tvorby byly ženské postavy (Žlutý slunečník) a exotické prvky (rajky, motýli). Různými technikami vytvořil řadu portrétů významných osobností a také skupinové rodinné portréty (Atelier, 1915). Jeho dílem je i nástěnná malba v Obecním domě z roku 1911 s názvem České jaro, která představuje dvě skupiny českých buditelů. Významné místo v tvorbě Švabinského zaujímala grafika. V letech 1910–1927 byl profesorem grafiky na Akademii a od roku 1927 až do svého odchodu do výslužby v roce 1939 profesorem figurální malby. V nově vzniklém Československu patřil mezi nejrespektovanější výtvarné umělce. Vytvořil portrét prezidenta Masaryka a společně s Alfonsem Muchou návrh prvních bankovek a poštovních známek. V roce 1936 dostal vládní zakázku na výzdobu auly mrtvých bojovníků v památníku na Vítkově. Další velkou prací byly návrhy vitrážových oken v katedrále sv. Víta.

Švabinského mozaiky – od Národního divadla k Octárně

V roce 1941 byl Max Švabinský pověřen vytvořením mozaik, které měly nahradit poškozené lunety v lodžii Národního divadla. Původní výzdobu vytvořil technikou fresky Josef Tulka, představitel generace Národního divadla. Ač fresky přečkaly požár divadla v roce 1881, postupně utrpěly vlivem exhalací a nevhodných zásahů. Odborná komise proto navrhla jejich sejmutí a nahrazení mozaikou, odolnější vůči vnějším podmínkám.

Švabinský zpracoval v letech 1950–1952 kartony ke čtyřem lunetám a spolu se sklářským technologem Michailem Ajvazem a dílnou Ústředí uměleckých řemesel připravil kompletní realizaci. Vyobrazená témata byla:

Libuše věštící slávu Prahy

Karel IV. zakládá univerzitu

Jan Žižka vede tábority do boje

Komenský se loučí s vlastí

Budovatelé Národního divadla

Nakonec však nebyly lunety do Národního divadla osazeny – památkáři rozhodli o restaurování původních fresek, které se ukázaly být ve velmi dobrém stavu. Švabinský za své mozaiky obdržel Státní cenu a dílo přešlo pod správu Národní galerie, později Uměleckohistorického muzea v Kroměříži.

Lunety byly roku 1973 umístěny do Colloredovy kolonády v Podzámecké zahradě, která jim poskytla důstojný prostor. V roce 1997 však byly sejmuty z důvodu přípravy areálu na zápis do UNESCO.

Po letech hledání vhodného umístění nalezly v roce 1999 čtyři z nich trvalý domov na zdi bývalého františkánského kláštera – dnešního hotelu a restaurace Octárna, kde Švabinský prožil část svého mládí. Pátá luneta, věnovaná Budovatelům Národního divadla, se zde kvůli prostorovým možnostem nevešla. Roku 2024 byla slavnostně osazena na Velkém náměstí, před vstup do Muzea Kroměřížska.

Původní návrh na nahrazení Tulkova díla byl s odstupem let přehodnocen – šlo totiž o jedinečné monumentální fresky svého druhu, jejichž umělecká hodnota a jednota s výzdobou divadla nakonec převážily. Tím byl završena zajímavá kapitola v dějinách českého monumentálního umění.

ZDROJE:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Max_%C5%A0vabinsk%C3%BD
https://www.muzeum-km.cz/lunety-maxe-svabinskeho
https://maxsvabinsky.cz/#artwork_2